uloz.to - sdílej snadno data
  • TOPlist

Články

  • Průčelí chrámu

    Chrámy

    V Řecku jsou poměrně dobře zachovány chrámy z období archaického, z doby klasické a helénistické. Chrámy se staly již v archaickém období a tím spíše v období klasickém naprosto dominantním tématem antické řecké architektury. Byly z nich odvozovány nejen všechny architektonické zákonitosti, ale i ostatní druhy staveb.

    V Řecku byl chrám považován za sídlo boha. Jeho starší podoba je částečně převzata od Etrusků a mykénského megaronu. Řekové budovali chrámy obvykle na posvátném území, zvaném temenos či peribolos, které mnohdy bylo místem původního hradiště – Akropole. Každé větší řecké město (polis) mělo své temenos, případně akropoli. Nejznámější a nejslavnější z akropolí je Akropole aténská. Chrámy se však budovaly i na jiných vhodných místech (např. pahorky), kde průčelí chrámů nebo celá stavba mohla svým uspořádáním co nejlépe vyniknout.

    Chrám sloužil k uctívání nejčastěji jednoho boha; takových byla v Řecku celá řada. Tak jako nebyla žádná přesná pravidla o určení či zasvěcení chrámů přidělením určitého typu půdorysového uspořádání určitému božstvu, nebyla ani žádná omezení o použití architektonických řádů pro stavbu chrámu. V Řecku bývaly chrámy často vystavěny tak, aby svou podélnou osou stály ve směru východ-západ, přičemž vchod byl umístěn v kratší stěně obrácené zpravidla na východ. Nejdůležitější bylo, aby se průčelí chrámu co nejvhodněji uplatňovalo. Proto je často chrám na pahorku, na náměstí apod. Uspořádání chrámů bývalo nejčastěji podélné. Jen výjimečné nalezneme jinou podobu u takových chrámů, jako je Erechtheion na athénské Akropoli nebo kruhový Filippeion v Olympii. Naprosto mimořádný je Telesterion v Eleusíně, jehož vnitřní prostor nebyl vyhrazen pouze soše boha, ale určen jako shromaždiště pro několik tisíc účastníků mystérií.

    Jeho jádrem je jednolodní, dvoulodní nebo třílodní prostor (cella), kde byla umístěna socha nebo jiný symbol boha, kterému byl chrám zasvěcen. Tento vnitřní prostor se z počátku moc neměnil. Prostor cely býval v Řecku zastropen ploše a byl různě osvětlen: menší chrámy pouze dveřmi, větší otvorem ve stropě i v zastřešení (tzv. hypaitros); Takový chrám se označoval jako hypetrální (podnebesný) chrám. V některých případech byla před sochou božstva umístěna malá nádrž, prohlubeň v podlaze, do níž se dával olej. Světlo odražené od jeho hladiny osvětlovalo zespodu sochu a tím jí dávalo působivější vzhled.Tyto sochy (někdy značných rozměrů) byly mnohdy díly nejslavnějších sochařů. Bývaly z mramoru, ze slonovinové kosti nebo z jiných vzácných materiálů a v některých případech pozlacené. Tyto sochy se většinou nedochovaly.

    Použitím otevřených sloupových ochozů na všech stranách hlavní síně byl vytvořen zcela zvláštní architektonický útvar. Vytváří neobyčejně vhodný přechod mezi hmotou a vnějším okolním prostorem. Proto byl tento ochoz označován též jako vzdušný architektonický útvar. Ani tak vynikající architekti, jako byli Řekové, na tuto myšlenku nepřišli najednou. Cesta pravděpodobně vedla od otevřené předsíně před cellou, vymezenou nejdříve ze stran prodlouženou zdí cely, později otevřené i ze stran. Přidáním podobné otevřené předsíně i na zadní straně (tzv. amfiprostypos) byla navozena myšlenka udělat sloupový ochoz kolem celé vnitřní síně. A tak jsou řecké chrámy obohaceny o jednořadé, v mnoha případech i víceřadé sloupoví, které mívalo v průčelí sudý počet sloupů.

    Typický půdoris řeckého chrámu

    Obdélný půdoris chrámu se dvěmi celami vycházející z mykénského megaronu obklopeného sloupovým

    Tip: Nejznámější řecké chrámy na wikipedii

    Typologie staveb

    Zde naleznete detailní popis jednotlivých typů staveb od jednoduchých obydlí až po monumentální chrámy…